Pat Gesinger, technologický ředitel společnosti Intel, navrhl v San Franciscu na posledním Intel Development Forum vybudování další "virtuální" síťové vrstvy nad stávající internetovou infrastrukturou. Někteří experti a analytici přitom v reakci na Gesingerova slova zašli ještě mnohem dále – současný internet potřebuje radikální přestavbu, jinak se stane prakticky nepoužitelným.
Předpovědi o neodvratně přicházejícím kolapsu internetu jsou již jakýmsi evergreenem. Není to přitom zdaleka jen záležitostí lovců senzací a bulváru. K prorokům kolapsu sítě sítí se zařadili i takoví velikáni jako objevitel Ethernetu Bob Metcalfe.
Metcalfe přitom proslul nejenom svým temným proroctvím, ale i tím, jak se zachoval, když se jeho vize nenaplnily. Při svém následujícím veřejném vystoupení roztrhal totiž koncept své minulé katastrofické přednášky a před očima návštěvníků jej snědl.
Důvodů, které mají internet učinit nepoužitelným, byla postupně zformulována celá řada. Od roku 1989, kdy došlo k první masivní epidemii červa, se pravidelně přetřásá hrozba škodlivých kódů. Vlna zájmu přitom zřetelně osciluje podle aktuálních událostí – v roce 2000 četnost podobných prognóz výrazně eskalovala v souvislosti s kalamitou viru Iloveyou. Po 21. září se zase předpokládalo, že destrukční škodlivé kódy budou použity jako prostředek virtuálního terorismu, a kolaps internetu tak nadejde v souvislosti s politickým vývojem.
Škarohlídi se obávali i nástupu P2P sítí umožňujících snadnou výměnu obrovského množství dat – a vzhledem k záplavě obsahu dostupného "zdarma" také motivaci ona kvanta dat stahovat. Zde se přece jen objevila jistá diference; nepředpokládalo se, že by výměnné sítě způsobily kolaps internetu jako takového, ale spíše výrazně omezily jeho použitelnost pro běžné aplikace.
Podobné úvahy se objevují také v souvislosti s právě aktuálním problémem spamu. Ani zde nejde o hrozbu internetu jako takovému, ale efektivitě jeho používání. V konečném důsledku je to ovšem skoro lhostejné.
Po krachu dot.com bubliny se zase předpokládal úpadek internetu v souvislosti s tím, že se pro něj nevyplatí vytvářet dostatečně zajímavý obsah. Síť by se tak stala katalogem osobních stránek a firemních prezentací, používanější aplikací by zůstal pouze e-mail.
Některé katastrofické scénáře jsou nejspíš vytvářeny účelově. Nejde přitom jen o žurnalisty, kteří chtějí přečkat okurkovou sezonu. Internetový provoz se v té či oné podobě ekonomicky týká tolika subjektů, že by bylo divné, pokud by se nesnažily vyvolávat paniku s cílem z toho samy těžit či se alespoň zviditelnit.
Jak vidno, výše uváděné příčiny kolapsu internetu jsou velmi heterogenní a lze je jen obtížně shrnout do jediného (respektive jediného technologického) rámce. Nemáme před sebou žádnou obdobu kdysi populárního problému Y2K.
Zajímavé snad také je, že i přes množství katastrofických prognóz se žádná z nich dosud nenaplnila. Tato skutečnost umožňuje i jistou extrapolaci do budoucna. Předpokládejme tedy, že ani stávající varování se nevyplní. To na druhé straně neznamená, že by reakce na možná ohrožení nepředstavovala významný impulz k evoluci internetu. Zda se vývoj skutečně bude ubírat směrem k "překrytí/zapouzdření" stávajících technologií a protokolů novou virtuální aplikační vrstvou, je však samozřejmě těžko odhadovat. Některé projekty vycházející z této vize, např. síť PlanetLab budovaná a testovaná od loňského roku společnostmi Intel a Hewlett-Packard, však vypadají nadějně…
Zkrácená verze tohoto komentáře vyšla v Computerworldu 33/2004.
