Rozložení písmen na klávesnici počítače pochází ještě z dob psacího stroje. Neexistuje žádný monopol na výrobu klávesnic. Ťukáním trávíme obrovské množství času a rychlost psaní je velice důležitá z hlediska pracovní výkonnosti. Zdánlivě tedy existuje dost důvodů, aby klávesnice QWERTY byla tou nejlepší možnou. Omyl: Rozmístění písmen je naopak prakticky nejhorší, takže píšeme pomaleji, než bychom mohli.
Nejpoužívanější písmena jsou například rozmístěna na levé straně. Praváci by tedy zřejmě psali rychleji na klávesnici zrcadlově otočené. Co je příčinou vzniku něčeho tak očividně neergonomického? Tvůrci klávesnice QWERTY totiž opravdu chtěli, aby se vám psalo co nejhůře.
Motivem k podivné konstrukci nebyl ovšem sadismus, ale rozhodnutí zcela racionální. Situace v 70. letech 19. století byla totiž taková, že klávesnice prvních psacích strojů se při rychlém psaní často zasekávaly. Cílem tvůrců tedy bylo písaře zpomalit a snížit poruchovost zařízení.
Pozdější pokusy ukázaly, že na klávesnicích navržených s opačnou motivací lze psát přibližně dvakrát rychleji. Technologie šla kupředu a původní nutnost boje se zasekáváním psacích strojů přestala být brzy relevantní. Proč se tedy klávesnice nezměnila, proč dokonce při přechodu k počítačům opět zvítězila nejhorší možná varianta QWERTY? Lze předpokládat, že za udržením klávesnice QWERTY na výsluní stály především zájmy lidí, kteří se ji naučili používat. Profesionální písaři by jakoukoliv změnou ztratili svou kvalifikaci.
Zájemci o evoluční teorie si nemohou nepovšimnout pozoruhodného paradoxu – výběr v tomto případě upřednostňoval nejméně efektivní řešení. I cesty biologické selekce jsou ovšem mnohdy dosti křivolaké, jak o tom svědčí například ocasní ozdoby pávů, které svým nositelům dosti komplikují život (výkladů pavích ocasů je samozřejmě celá řada, všechny ovšem lehce kulhají).
Pokud se vrátíme k naší klávesnici, můžeme zformulovat přibližně následující závěr: Existují systémy s kladnou zpětnou vazbou. Není žádný zvláštní důvod, který upřednostňuje jeden stav před jiným, jakmile však jeden ze stavů nastane, systém jej bude čím dál více preferovat. Jedná se o jakousi analogii "síly zvyku".
(Zdroj: Jared Diamond: Osudy lidských společností, Columbus, Praha 2000)
