Na rozdíl od současných pevných křemíkových panelů lze uhlíkové komponenty nanášet v podobě roztoku (tj. lze třeba natírat auta, okna domů apod.). Další zlevnění způsobují i uhlíkové elektrody, není totiž třeba používat ITO (oxid india a cínu) nebo stříbro. Cena india přitom v současnosti roste především kvůli poptávce po dotykových displejích.
Jako uhlíkový materiál pro elektrody vědci použili grafen. Fotoaktivní vrstva a vodič představuje jiná forma uhlíku, známá 60atomová molekula fullerenu buckyball o průměru 1 nanometru.
Nicméně zůstává stále 1 problém. Uhlík absorbuje sluneční energii prakticky pouze v infračervené části spektra, která je energeticky nejchudší. Účinnost využití energie je proto jen okolo 1 %, což je proti stávajícím technologiím ekonomicky nekonkurenceschopné; pokud se využitelný rozsah spektra nezvýší, přicházelo by v úvahu využívat podobné články jen v extrémních podmínkách, kde se nehodí ty křemíkové. Uhlíkové materiály vydrží na ohebných površích a mohou pracovat také při mnohem vyšších teplotách – do cca 600 0C.
V čele výzkumného týmu stála profesorka Zhenan Bao a článek se objevil v časopisu ASC Nano.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Ironický komentář z Phys.org: někdo by mohl přijít s tím, že se takto navíc zbavíme prokletého uhlíku, když těmito články pokryjeme celý svět…
