Raffaele Mezzenga a jeho tým z curyšského technologického institutu (ETH) tvrdí v časopisu Nature Nanotechnology, že oba základní materiály lze ovšem spojovat řadou způsobů. Příprava probíhá v roztoku a papír se na závěr suší vakuovou filtrací. Možné je také ho „pěstovat“ na Petriho misce.
Proteiny (konkrétně demonstrováno na mléčných bílkovinách, betalaktoglobulinech) byly nejprve denaturovány za zvýšené teploty v kyselém roztoku. Výsledkem byla suspenze proteinových vláken, která pak fungovala jako kostra pro grafenové listy a udržela je i přes hydrofobní povahu grafenu.
Výsledný papír má černou barvu, je lesklý a podle požadavků může nabývat celé řady vlastností. Jednou z možností využití je např. tvarová paměť. Grafen za normálních podmínek působí silně hydrofobně, naopak proteiny do sebe jsou schopny vodu vázat. Podle vlhkosti tedy materiál různě mění svůj tvar, po vysušení se však má vrátit do toho původního. Čím větší je zastoupení proteinů, tím větší jsou změny tvaru, naopak rostoucí podíl grafenu zase způsobuje, že papír dobře vede elektrický proud.
Nejzajímavější využití materiálu se však podle autorů výzkumu nabízí v podobě biosenzorů, které jsou schopné měřit enzymatickou aktivitu. Enzymy totiž mohou rozložit protein, což lze detekovat automaticky změnou vodivosti/odporu (pokud je přirozeně papír zapojen do elektrického obvodu).
Podle typu proteinu lze měřit aktivitu konkrétních enzymů (ve zvoleném příkladu demonstrováno na pepsinu).
Zdroj: Phys.org
