Viz také: Karlův most nemusel být plný vajec
Bingjian Zhang a jeho kolegové nyní zveřejnili v časopisu Accounts of Chemical Research výsledky rozboru starého čínského zdiva. Do malty se přibližně od roku 500 n. l. rýže opravdu přidávala.
Zhang dospěl k závěru, že se tradice zakládá na pravdě. Číňané používali jako přísadu do malty místní rýži (v angličtině se o ní mluví jako o sladké a lepivé, prostě odrůda, která je dosud základem východoasijské i západní kuchyně, i když na talíři lepit nemá). Polévka až kaše z rýže se přidávala do běžné malty z hašeného vápna, písku a vody. Svým způsobem se jednalo o nejstarší „kompozitní“ stavební materiál kombinující organické a anorganické složky. Oproti normální maltě byla ta rýžová především odolnější vůči dešti a také pevnější; odolává i zemětřesení, v moderní době pak buldozeru. Za tyto vlastnosti mohl především škrobový amylopektin (polysacharid), který ovlivňoval růst krystalů uhličitanu vápenatého při tuhnutí malty. Stavěly se z ní náboženské objekty (pagody, hrobky…), ale třeba i městské hradby.
Výzkum má i praktický závěr – podle vědců je právě malta s rýží také nejvhodnějším materiálem pro obnovu místních historických budov.
Zdroj: Eurekalert, American Chemical Society
Obrázek: ikipedia, licence obrázku public domain
