Podle vědců z University of California v Berkeley bude už brzy realitou čtečka mozku, která na základě skenování mozkové aktivity dokáže zrekonstruovat, co člověk vidí. Šlo by o zatím jistě nejefektnější ukázku síly zobrazovacích metod.
Vědci se domnívají, že úspěchu se brzy dosáhne za použití fMRI (funkční zobrazování magnetickou rezonancí). Ve vizuálním kortexu se podle spoluautora studie Kay Kendricka nachází taková reprezentace viděného, že ji bude možné již dnes dostupnými prostředky přenést a rekonstruovat do digitální podoby. Prozatím používané postupy dávají již určité výsledky, i když dosti hrubé – lze například poznat, zda dotyčný hledí na lidský obličej nebo na budovu. Nové metoda je přesnější a důležité také je, že nevyžaduje sledovat aktivitu v ostatních částech mozku.
Nadějných výsledků bylo v Berkeley dosaženo experimentálně a na základě empirie, bez snahy vytvářet k procesu nějakou složitou teorii. Vědci prostě nechali dobrovolníky prohlížet hromadu fotografií, snímali vizuální kortex a snažili se rozpoznat příslušné závislosti/vztahy. Systém byl posléze „natrénován“ provádět příslušná přiřazení a pak byly teprve provedeny pokusy, při nichž systém viděný obrázek „neznal“ a musel ho rekonstruovat – údajně se značným úspěchem.
Samozřejmě se ihned objevila otázka, zda by takovýmto způsobem nešlo rekonstruovat a převádět do viditelné podoby také sny, které jsou přece rovněž do značné míry vizuální. Uvidíme.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Podle dalších informací je dnes možná přesnost čtení už taková, že když z balíčku karet vyberete kartu a podíváte se na ni, systém dokáže určit kartu správně.
– Nositel Nobelovy ceny a spoluobjevitel DNA Francis Crick ve své knize Věda hledá duši mj. pokládá zrakové vědomí za nejnadějnější předmět výzkumu. Dokonce navrhuje nezkoumat v tuto chvíli vědomí „jako takové“, ale soustředit se na jeho jednotlivé podoby. Viz starší článek na Science Worldu.
– Určitě se nabízí nějaké medicínské využití: např. rekonstrukce toho, co vidí lidé s poškozeným zrakem nebo zpracováním příslušného vjemu. V některých případech by snad šlo data použít i pro rozhodování „mimo terén“, prostě jako obdobu záznamu kamery (pilotování letadel, vojenství). Nakonec by tímto způsobem šlo snad rekonstruovat i zrakové halucinace (drogové tripy apod.) nebo třeba zážitky disociace, kdy se má dotyčný dívat jakoby mimo tělo a tvrdí, že vidí sám sebe zvnějšku…
– Futuristická představa: lidé s „kvalitními“ sny by příslušné záznamy prodávali ostatním a ti by je sledovali podobně, jako dnes koukáme na filmy. Snílci by byli novými hvězdami showbyznysu.
