Jednoduchá otázka: kdy počítačový program sehrál první šachovou partii? Podobně jednoduchá by měla být i odpověď, pohybujeme se přece v moderní a dobře zdokumentované době, nikoliv v nějakém šerém dávnověku. Nicméně i tak narazíme na překvapivou záhadu "papírového počítače".
Počátky počítačového šachu jsou spojeny s postavou britského matematika Alana Turinga, který ovšem vešel v širší známost z úplně jiných důvodů. Legendární a mediálně mnohokrát zpracované je jeho prolomení kódu německého šifrovacího stroje Enigma během druhé světové války. S počítači a umělou inteligencí je zase spojen Turingův slavný myšlenkový experiment, tzv. Turingův test, který spočívá otázce, zda jsme schopni rozlišit reakce člověka a umělého systému (pokud se nám to nepovede, pak můžeme říci, že stroj „myslí“, respektive „je inteligentní“, ať už těmito výrazy myslíme přesně cokoliv; Turing vlastně převedl filozofický problém na otázku, kterou lze alespoň v principu řešit experimentálně).
Alan Turing se minimálně od 40. let 20. století intenzivně zabýval problémy umělé inteligence a právě šachy uváděl jako příklad dosud netušených schopností počítačů. V roce 1945 začal v Británii navrhovat svůj počítač ACE mj. právě s ohledem na schopnost hrát šachy, což v jeho představách mělo možnosti stroje demonstrovat lépe než třeba násobení velkých čísel. K otázce, zda jeho umělý šachista bude uvažovat podobně jako lidský hráč, byl skeptický (což svými slovy vyjádřil tak, že je to problém spíše pro filozofa než pro vědce); nakonec i lidé přemýšlejí o šachách často diametrálně odlišným způsobem.
Turing sice zásadním způsobem inspiroval vývoj počítačové vědy a umělé inteligence, během svého života však své projekty konstrukce počítačů z řady důvodů nedokázal dotáhnout. Různé peripetie osudů tohoto matematického génia dobře ilustruje Turingův populárně napsaný životopis, který pod názvem Muž, který věděl příliš mnoho (autor David Leavitt, vydala nakladatelství Argo a Dokořán) vyšel nedávno také v češtině. V této knize je nicméně mj. bez dalších podrobností zmíněno i Turingovo tvrzení, že jeho šachový program (TurboChamp) dokázal sehrát průměrnou partii. A zde se právě dostáváme k naší záhadě.
Podle všeho, co o počítačích konstruovaných za Turingova života víme, bylo něco takového zcela mimo jejich možnosti. Vrcholem byly v té době počítače/programy schopné najít dvoutahový mat. Než se odehrály první partie lidského hráče a stroje, došlo ještě k epizodě zmenšených šachů hraných na desce o rozměrech 6 * 6 polí (historie počítačového šachu viz např. Wikipedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Computer_chess).
Je snad tedy v naší knize chyba? Nezdá se. Tvrzení o první strojově sehrané šachové partii je totiž značně rozšířené a nejdeme ho i v dalších Turingových životopisech. K události mělo dojít v roce 1951 a pokud budeme chvíli pátrat na Internetu, zjistíme, že partie (TurboChamp vs. Alick Glennie) měla probíhat takto:
1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.d4 Sb4 4.Jf3 d6 5.Sd2 Jc6 6.d5 Jd4 7.h4 Sg4 8.a4 Jxf3+ 9.gxf3 Sh5 10.Sb5+ c6 11.dxc6 0-0 12.cxb7 Vb8 13.Sa6 Da5 14.De2 Jd7 15.Vg1 Jc5 16.Vg5 Sg6 17.Sb5 Jxb7 18.0-0-0 Jc5 19.Sc6 Vfc8 20.Sd5 Sxc3 21.bxc3 Dxa4 22.Kd2 Je6 23.Vg4 Jd4 24.Dd3 Jb5 25.Sb3 Da6 26.Sc4 Sh5 27.Vg3 Da4 28.Sxb5 Dxb5 29.Dxd6 Vd8 0-1.
První regulérně sehrané partie mezi člověkem a počítačem jsou ovšem záležitostí až přelomu 50. a 60. let. Pokud Turing vyvinul nějaký šachový algoritmus, neměl ve své době počítač, na kterém by ho mohl spustit.
A tím se dostáváme k výkladu, který sice neodporuje žádnému ze známých faktů, ale je také poněkud udivující: partie by byla sehrána podle Turingova šachového algoritmu, který však nebyl spuštěn na reálném stroji, ale Turingem realizován „na papíře“. I kdyby se jednalo o partii hranou korespondenčně, je však něčemu takovému těžko uvěřit, zvlášť vzhledem k tomu, že tahy „počítače“ v partii dávají smysl. Rozhodně se nejedná o nějaké mechanické posouvání figurek sem a tam, i když nejde ani o partii mistra. Tak si to představme: budeme mít algoritmus, který bude nějak oceňovat hodnotu figur, zohledňovat jejich pozici, počítat před každým tahem další možné průběhy a větvící se varianty… a to všem pomocí jakéhosi sčítání provedeného na papíře, prostě spuštěním programu na „papírovém počítači“. Pátrání na Internetu nás zavede ke stránkám obsahujícím právě tento výklad, navíc se můžeme dočíst i to, že výpočet jednoho tahu podle algoritmu trval na papíře pouhou půlhodinu.
Nepůsobí to právě věrohodně, autoři stránek podle všeho přebírají tyto informace jeden od druhého. Můžeme si samozřejmě myslet, že Turing sehrál partii sám a to, že ji hraje podle algoritmu, si prostě vymyslel a nic na papíře nepočítal nebo tuto proceduru prováděl pouze fiktivně. Turing byl amatérským hráčem a síla „počítače“ v této partii podle všeho docela dobře koresponduje s jeho vlastními šachovými schopnostmi. Jenže všechno, co o Turingovi víme, svědčí o jeho až chorobné poctivosti, snaze o doslovné a přesné používání slov, byť mu tento přístup často přinášel problémy. (Fakt je, že na konci svého života byl Turing zatčen pro tehdy trestnou homosexualitu, musel se podrobit hormonální léčbě a posléze tragicky zahynul sebevraždou. Poslední Turingovy dopisy sice svědčí – hrubě řečeno – o šílenství, zmíněná „šachová partie“ ovšem spadá do dřívějšího období jeho života.) Všechno se prostě vzpírá tomu, že by se Turing uchýlil k podobnému podvůdku, byť by to celé bylo třeba původně míněno jako vtip, který posléze nabobtnal.
Jenže jaké řešení zbývá? První „regulérně zdokumentované“ partie dokázaly šachové programy sehrát až na počátku 60. let, a to už byl geniální britský matematik mrtvý. Počítač pro svůj algoritmus tehdy Turing k dispozici neměl, ostatně o ničem takovém známé prameny ani nehovoří. Do naší mozaiky nezapadá podvod a nemožná, byť mnohde tradovaná se zdá být i realizaci algoritmu na papíře. Záhada nejstarší partie sehrané strojem tak podle mého názoru zůstává nevyřešena a šachoví detektivové mají po čem pátrat…
Připraveno ve spolupráci s občankým sdružením Pražská šachová společnost
