Veškeré tyto závěry jsou však založeny na simulaci, v reálu k přípravě žádného fullerenového gelu nedošlo. Royall navrhuje zahřátí molekul fullerenu C60 (buckyball, tedy nejznámější fullerenová molekula vůbec) na více než 2 000 C a pak jejich prudké ochlazení za méně než miliardtinu sekundy. Mezi molekulami by se tak mělo vytvořit pletivo, které se bude chovat jako gel – ačkoliv žádnou kapalinu v pravém smyslu slova obsahovat nebude. (Klasické gely bývají tvořeny malými molekulami kapaliny, které jsou uvězněné v síti větších pevných molekul.) Želatina by měla být stabilní při pokojové teplotě.
Současná technika bohužel nedovoluje provést ochlazení dostatečně rychle, možná ale k přípravě půjde použít i nějaký jiný postup. Vědci uvažují o chladnutí mezi rotujícími deskami, které by mělo zabránit v tvorbě klasických krystalů. Jinak zůstane pouze u počítačové simulace…
Zdroj: New Scientist
Poznámka: Pro aplikace jakého typu a v kombinaci s jakými dalšími vlastnostmi fullerenů by šlo takové želé využít?
