Hrabě Ferdinand von Zeppelin nebyl ani vzduchoplavcem, ani inženýrem. Ale když byl za občanské války v Americe, účastnil se tento německý aristokrat a důstojník výstupu v upoutaném pozorovacím balónu. A do něj se zamiloval. Doma si pak dal dohromady všechny informace, které by mu mohly pomoct přimět takovou věc k letu. Vyzkoušel pohon parním strojem, ale plynový balón ho neuzvedl. S elektromotorem to bylo ještě horší, neboť každá baterie vážila půl tuny. Trvalo 25 let, než se objevila realistická forma pohonu: motor s vnitřním spalováním.
S použitím značné části vlastního jmění započal hrabě práci na stavbě první vzducholodi označené LZ 1. Bylo to něco obrovského: byla 128 metrů dlouhá a skoro 12 metrů měla v průměru. Přes ten obrovský objem však uzvedla jen 12 tun. A když jste započítali hliníkovou kostru a dva lodní motory, zbyla vám užitná nosnost pouhých 300 kg. Jinými slovy jeden Američan.
I tak to v červenci 1900 skutečně letělo. Ale ne tak, aby to na přihlížející udělalo velký dojem. Výkon motorů byl nižší, než dostanete z jediného VW brouka, a jakmile se to zvedlo ze země, ohýbalo se to jako banán. Tisk prohlásil, že to za nic nestojí. Armádní pozorovatelé nepřišli na nic, k čemu by to mohli použít. A tak musel hrabě, protože přišel o všechny své peníze, vzducholoď rozmontovat a prodat do sběru. Později řekl, že mu to zlomilo srdce.
Nicméně místní král – tehdy Němci takové věci měli – se rozhodl zorganizovat státní loterii, aby se zepelín postavil znovu na nohy. A tak se o pět let později, krátce na to, co Orville a Wilbur Wrightovi ukázali světu, jak má vypadat opravdové letadlo, vznesla do vzduchu vzducholoď LZ 2. Zřítila se.
Na pokraji finančního zhroucení postavil Zeppelin LZ 3, ale ta byla příliš malá, takže po ní přišla LZ 4, která se ve vzduchu porouchala, po přistání ji vzal vítr, havarovala a pak vybuchla. Pilot LZ 5 usnul u kormidla a vzducholoď narazila do hrušně. LZ 6 shořela na prach ještě v hangáru a pak, krátce po prvním přeletu kanálu La Manche letadlem, vznikla LZ 7.
LZ 7 byla prvním letounem k přepravě cestujících, který měl polstrované sedačky a dřevěné obložení v gondole. S nákladem 23 novinářů a dostatečným množstvím kaviáru pro jejich výživu vletěla do bouřky, prudce se vznesla do tisíce metrů a pak spadla do lesa.
LZ 8 se nedostala ani tak daleko. Vyvezli ji z hangáru a pak ji někam odvál vítr. Bylo to neuvěřitelné, ale přísun peněz neustával – hlavně díky nadšené veřejnosti, tedy po malých kapkách – a hrabě stavěl dál.
Na základě veřejného mínění dokonce i skeptické německé válečné námořnictvo investovalo do páru vzducholodí. První se zřítila do moře a zemřelo při tom všech 15 členů posádky, druhá explodovala během zkušebního letu, při čemž zahynulo 28 lidí. Pak přišla válka a další zepelíny se pustily do těžkého úkolu bombardovat pole a obveselovat Brity.
Poslední z těchto válečných bombardérů byl nesmírně veliký. Byl 212 m dlouhý a měl objem 62 200 krychlových m vodíku. Proto dokázal unést 3,5 tuny bomb a létat ve větší výšce a rychleji než kterákoliv vzducholoď předtím. Byl to skutečně technologický zázrak. Protože byl tak velký, bylo ještě snazší se do něj strefit, což se také stalo a vzducholoď spadla v plamenech do moře.
Po válce zbyly z továrny ruiny, hrabě Zeppelin zemřel stářím a technologie letadel těžších než vzduch se rychle vyvíjela. Přesto se vzducholodě vyráběly dál. Malý, ale o to nadšenější tým stále věřil, že zepelíny možná někdy najdou své místo v dopravě na dlouhou vzdálenost. Dokonce se uvažovalo o použití Empire State Building jako kotevní věže. Ale poté, co zepelín Hindenburg záhadně explodoval při přistání v Americe, byli pasažéři pochopitelně ostražití.
…
Byl to nicméně právě Hitler, kdo pro vzducholoď objevil jediné realistické použití. Jak dobře vědí ve firmách Goodyear, Fuji i Škoda, jakmile se na obloze objeví jeden z těchto pomalých létajících leviatanů, každý se na ně musí dívat. To z nich dělá perfektní nosič reklamních tabulí. A tak se stalo, že v předvečer druhé světové války nacisté ozdobili zepelíny hákovými kříži a rozeslali je po celém světě, aby získávaly podporu pro Vaterland.
Nicméně uprostřed všech těch hrdinských neúspěchů existovala jedna vzducholoď, která vykonala něco skutečně mimořádného. Výpravu stejně magickou a nebezpečnou, jako byly výpravy Roberta Scotta nebo Jamese Cooka. Cestu kolem světa pro platící pasažéry.
Tento text je úryvkem z knihy
Jeremy Clarkson: Vím, že máš duši – Stroje, které milujeme
Dokořán, 2010
O knize na stránkách vydavatele
Obrázek: Model LZ 127 Graf Zeppelin, zdroj Wikipedia, licence obrázku GFDL
