Konkrétně vše probíhalo tak, že jedna z krys se naučila, že když zaregistruje paprsek, má stisknout určitou páčku, čímž získá odměnu. Změnu nervové aktivity vědci odečetli elektrodou z jejího mozku. Signál pak by zakódován a pro větší efekt cestoval přes Internet na druhý konec světa. Zde naopak byl „naimportován“ (nepíše se, jak přesně, ale šlo opět o podráždění elektrodou) do mozku jiné krysy; také ona zmáčkla páčku, i když se neobjevil žádný paprsek – a ostatně nová krysa ani nebyla naučená na něj reagovat.
Přenos nefungoval ovšem 100%, druhá krysa mačkala správnou páčku zhruba v 70 % případů.
Komunikace mezi mozky probíhala do jisté míry i obousměrně. První krysa neobdržela plnou odměnu, pokud ta druhá selhala; tím byla motivována nejen provést úkol, ale i přemýšlet přitom trochu jinak („přesněji“)/vysílat čistší signál. Úspěšnost přenosu pak opravdu stoupla. Podobných scénářů lze samozřejmě vymyslet celou řadu, včetně přenosu mozkové aktivity i od druhé krysy k první.
Vědci uvažují, že propojením více mozků a zadáváním složitějších úkolů by mohli vyrobit jakýsi biologický počítač, umožňující mezi více zvířaty sdílet motorické, kognitivní a senzorické informace.
A k čemu je tento výzkum dobrý? Možná takhle vytvoříme jakousi superkrysu disponující kolektivní inteligencí? Logické je také využití získaných poznatků pro systémy, které odečítají pokyny ochrnutým osobám přímo z mozku a tímto způsobem ovládají další zařízení, kurzor, vozík…
Článek o projektu vyšel v Scientific Reports. Hlavním autorem byl Miguel Nicolelis z Duke University.
Ukázakové video
Zdroj: ScienceDaily
Poznámka: Šlo by takto propojovat i lidské mozky? Např. zážitková turistika z pohodlí domova, tedy z nevinných aplikací.
