O tom, že „chemické vlny“, tj. šíření produktů chemické reakce, se dají použít k prohledávání bludiště nebo k doručení fyzického předmětu na požadované místo, se zde již psalo.
Viz také: Jezdci na chemické vlně
Zatímco v přecházejících verzích pokusů se používalo k tvorbě chemických vln či pravidelných vzorů (reakce Bělousov-Žabotinského apod.) především redoxních reakcí, v tomto případě hnací gradient vytvářela změna pH. Podle tohoto gradientu pak kapka organického rozpouštědla dokázala projít chodbami pevného bludiště a New Scientist k tomu připravil i video. Je poměrně fascinující.
Výzkumný tým vedl Bartosz Grzybowski z Northwestern University (Evanston, Illinois). Vlastní bludiště bylo naplněno louhem, do východu byl umístěn kyselý gel. K neutralizaci nedošlo hned, ale z gelu protony do hydroxidu naopak zvolna „prosakovaly“ – tak, aby se rozdíl v pH projevil i v rozměru kapky. Kapička oleje (doplněná barvivem) dosáhla v hydroxidu draselném, s nímž se olej nemísí, rychlosti 10 mm za sekundu. Gradient pH ji poháněl kupředu z toho důvodu, že na pH záviselo zase povrchové napětí.
Vědci doufají, že na podobném principu by se například mohly v lidském těle přenášet léky specificky k nádorovým buňkám, které jsou většinou kyselejší než ty zdravé.
Zajímavé je i to, že schopnost najít cestu bludištěm byla před několika lety zaznamenána u jednobuněčné hlenky Physarum polycephalum (Vápenatka mnohohlavá). Tato dovednost u tak jednoduchého organismu, kde se nepředpokládá schopnost učení, zůstávala poněkud záhadou, může jít ale o obdobný princip.
Zdroj. New Scientist
Obrázek: Mínotaurus na římské mozaice, zdroj Wikipedia, licence Creative Commons Uveďte autora 2.0 Generic
