Pokus se provádí nejčastěji tak, že jedince nějak barevně označíme na místě, kam si sám nevidí. Pokud pochopí, že má v zrcadle svůj vlastní obraz, bude se nejspíš snažit se pomalování nějak zbavit, nebo ho alespoň bude zkoumat, snažit se na něj dosáhnout apod. Kontrolní vzorek zvířat označíme bezbarvě – ti by se o odstranění pomalování snažit neměli (jinak nejde o zrcadlo, ale o mechanický pocit). Zvíře, které se pozná v zrcadle, také samozřejmě nebude třeba na svůj obraz útočit.
Výsledky? Jak jsme zde již psali, v zrcadle se poznají sloni.
Zvládnou to šimpanzi i orangutani, jak se nově ukázalo, giboni ale ne. Můžete to zkusit doma se psem či kočkou, poznat by se neměli a klidně se pokusí si se svým dvojníkem hrát. Video ukazuje, že tuto schopnost ale mají například straky. Poznání „toto jsem já“ samozřejmě nejspíš vyžaduje mít relativně složité mentální modely…
Poznámky:
– Protože orangutani se v zrcadle poznávají a taktéž občas používají nástroje, zdá se, že k výraznému nárůstu inteligence došlo v evoluci krátce poté, co se od sebe oddělila větev směřující ke gibonům a od větvě velkých lidoopů včetně člověka.
– Přitom straky se v rámci krkavcovitých ptáků pokládají za relativně méně inteligentní v porovnání třeba s kavkami, o havranech, krkavcích či novokaledonských vránách nemluvě. O inteligenci kavek viz např. článek Kavky a husy fungují na barvy.
Obrázek: Zdroj Wikipedia, licence public domain
