***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Přitom podle všeho chápou i smysl světel na semaforech – vrána je jen výjimečně při této obživě přejeta.
Russell Gray z univerzity v novozélandském Aucklandu nyní přišel s ještě sofistikovanějším testem, který ukázal schopnost místních vran. V první části experimentu se vrány mohly dostat k předmětu v kleci pouze pokud si zoban nastavily klacíkem. To samozřejmě šikovné vrány zvládly snadno, neb takto se chovají standardně.
Ukázalo se, že vrána je ale schopna i komplikovanějšího chování. Dokázala pomocí jednoho nástroje (krátký klacík, který sám o sobě nestačil) nejprve vytáhnout z klece jiný nástroj (dlouhý klacík) a až tím se v jiné kleci dostat k žádanému předmětu. To vyžaduje značnou abstrakci: použití nástroje k získání jiného nástroje, přičemž je třeba mít v hlavě finální scénář (něco podobného umí šimpanzi, když si větvičku na lov termitů také připraví před vlastní akcí). Vrány navíc šly na jisto a dopředu věděly, jak všechno provedou, nepostupovaly metodou pokusu a omylu.
V přírodě nebylo podobné chování vran dosud zaznamenáno, pravděpodobně zde tak komplexní problémy nejsou nuceny řešit.
Zdroj: New Scientist a další
Na videu z You Tube vidíte právě vránu, jež provádí tuto poměrně komplikovanou mentální operaci.
– Pokud někde v zoo uvidíte v kleci vránu, havrana či krkavce, můžete podobný experiment i vyzkoušet. Zvídaví ptáci se zde obvykle nudí (zejména jsou-li v kleci sami) a jdou vděční za každý podnět. Když jim podáte klacík, vezmou si ho a budou vám ho oky v kleci vracet zpátky apod. Lze tedy zkoušet, zda si pomocí klacíku budou i podávat předměty…
– Tyto dovednosti vran jsou spíše kulturní/naučené než vrozené. Krkavcovití ptáci mají tedy vlastní „kulturní evoluci“.
