S trochou nadsázky by se dalo říct, že o tom, jak je celý kraj osídlen, jsme se dozvěděli až díky leteckému průzkumu podnikanému od 30. let 20. století mj. z iniciativy těžařských firem.
Možná, že obyvatelé vysočin Nové Guinee žijí v této oblasti už nějakých 50 000 let prakticky izolovaně od zbytku světa. Jistě je zde jedno z nezávislých neolitických center; o datování místní neolitické revoluce těžko soudit, může být vůbec nejstarší na světě, zemědělství ale fungovalo určitě už před nějakými 7 000 lety.
V krajině, která byla pokládána za „panenský les“, žily miliony lidí s hustotou osídlení překračující dnešní Nizozemí. „Les“ jsou ve skutečnosti zahrady nebo les druhotný, vysázený místními lidmi. Krajina je přímo protkaná zavlažovacími a odvodňovacími strouhami. Obyvatelé pěstovali taro, banány, jamy, batáty, cukrovou třtinu, chovali prasata a slepice. Řada z těchto plodin má jistě původ právě v této oblasti, něco je původem z And (jeden z mála dokladů kontaktu této oblasti s vnějším světem). Až do příchodu Evropanů nebyly známy kovy.
Jak se stalo, že v této oblasti za celou dobu nedošlo třeba k vyčerpání půdy? Ukazuje se, že i přes vysokou hustotu zalidnění se místní populace vyhnuly přelidnění, na čemž mají zásluhu především prakticky neustále boje mezi jednotlivými místními vesnicemi (viz také: Budějovická anabáze Novou Guineou). Běžné bylo zabíjení novorozenců, antikoncepce (rostlinná, ale i záměrně dlouhé kojení dětí), potraty. Těžko říct, nakolik byly tyto kulturní zvyklosti vědomou a nakolik nevědomou reakcí na hrozbu přelidnění, ale fungovalo to. Dlouhé osídlení novoguinejských kopců lze jistě označit za trvale udržitelné, pokud je vůbec něco trvale udržitelné.
Pointa ale je, že to vše je výsledkem ne nějakého „nezasahování“, ale naopak mravenčí práce a přístupu vysloveně inženýrského. Obyvatelé Nové Guinee při návštěvě Čech obdivují parky a zahrady, ne Boubín. Neustále se vyptávají na zemědělské plodiny, experimentují s jejich pěstováním. Dnešní stromy pokrývající svahy jejich domova jsou prakticky beze zbytku vysázené uměle. Původní les (duby a buky) byl vypalován místní sběrači pandánových ořechů ještě dávno před začátkem neolitu. Současný porost tvoří uměle vysazené přesličníky (kasauriny, železné dřevo). Místní obyvatelé je neustále přesazují v takovém množství, že se přímo hovoří o tzv. silvikultuře (silva = lat. zalesněná krajina). Jejich kořenové hlízy váží dusík, takže tyto stromy se vysazují uprostřed políček a mj. snižují dobu, kdy půda musí ležet ladem. To ovšem na Nové Guinei stejně není moc zvykem, protože zemědělství se střídáním plodin je velmi propracované.
Přesličník slouží nejen pro udržení úrodnosti půdy a proti erozi, ale i jako zdroj dřeva – na výrobu nástrojů (zavlažovací strouhy se kopou dřevěnými motykami), ale i na topení.
Zdroj: Jared Diamond: Kolaps, Academia, Praha 2008
Poznámky:
– Knihu mohu rozhodně doporučit, i bez ohledu na to, jaký vztah má kdo k současným sporům o klimatologii apod. Obsahuje totiž velké množství faktických informací – například když srovnáme kapitolu o Vikinzích v Grónsku s tím, co se o tématu píše jinde, ukazuje se, že Diamond ostatní značně převyšuje.
– Nejde jistě o to si kulturu novoguinejské vysočiny idealizovat, byla poměrně násilná (viz třeba článek Umírání do páru). Naopak bývá citován jeden z místních náčelníků, který australské vládě vyjádřil vděčnost za to, že nyní se lidé mohou ráno vymočit beze strachu, že je přitom někdo zabije. Nicméně jako příklad efektivních zemědělských postupů dosažených pouze s použitím kamenných nástrojů je to příklad vhodný. Vzpomeňme si na něj, až uslyšíme o stabilitě panenské divočiny v protikladu ke kulturní krajině, o tom, jak uměle vysazované lesy jsou méněcenné proti těm přírodním apod. (To zase neznamená, že každý umělé vysazený les je ideální; zjevně se ten proces dá zvládnout dobře i méně dobře.) A ještě z jiného úhlu pohledu – to, že nyní není společensky přípustné mezikmenové válčení či zabíjení novorozenců a je dostupná moderní zdravotní péče, možná povede ke kolapsu jemně vyváženého systému fungujícího po tisíciletí.
Viz také:
Amazonská civilizace boří představy o panenské divočině
