Takže laboratorní krysu lze vcelku snadno naučit, jak si pochutnat na kokainu, heroinu, amfetaminech, alkoholu či nikotinu. Zajímavé však je, že zde existuje výjimka – halucinogeny. O LSD ani psilocybin krysy nestojí.
Z pokusů s krysami ovšem víme, že různé halucinogeny fungují v mozku různě. Např. LSD nijak neovlivňuje metabolismus serotoninu, ale působí asi na dopaminové receptory. Je tedy otázka, zda v této skupině nemícháme hrušky s jablky – možná je významný rozdíl mezi halucinacemi čistě vizuálními, kdy je zřejmě narušen mechanismus, kterým mozek zpracovává (renderuje) hrany a obrysy, od hlubších zásahů do psychiky.
Zdroj: Kathrin Passigová, Alex Scholz: Lexikon neznalostí, Ikar 2009
Poznámka. Zajímavé v této souvislosti je, že dle knihy Mysl v jeskyni mohly halucinogeny respektive obecněji změněné stavy vědomí souviset i s uměním mladšího paleolitu. Neandrtálci jich však na rozdíl od Homo sapiens nebyli schopni (viz: Neandrtálci předstírali, že jsou Homo sapiens?). Co si o takové teorii myslet? Zkoušel to někdo se šimpanzi?
