Vždyť je přece jasné, že líbání může vést k přenosu infekce; nadto líbající se hominidé se mohli v africké savaně jistě snadno stát kořistí nějaké šelmy – či ještě spíše jiného hominida.
Valentýnské téma pojmeme na Science Worldu jak jinak než poněkud „kacířsky“.
Takže první možnost: biologická evoluce s tím vším nemá moc společného, je to prostě kulturní zvyk. Kultura mnohdy holt nepřispívá k našemu přežití, viz takové koníčky jako horolezectví či parašutismus. V této souvislosti by se dalo argumentovat, že některé kultury polibky nepěstují. Tím by problém skončil, ale takový závěr je trochu nudný. Pojďme tedy raději spekulovat dále.
Když kýcháme a kašleme, je to ve skutečnosti ne naše obranná strategie, ale spíše strategie parazitického mikroorganismu, který se takto chce dostat ke své další oběti. Parazité se svými hostiteli provádějí lecjaké kousky (Co s námi mohou provést parazité), no a to, že by nás zmanipulovali k tomu, aby nám polibek byl příjemný, by nebylo nic nepředstavitelného. Tato teorie je velmi elegantní, ale nejsou pro ni bohužel žádné důkazy – jaký parazit by to dělal, co konkrétně by provedl s naším mozkem apod. (Eventuálně bychom pak měli najít jedince neinfikované a zjistit, že tito by nad oblizováním ostatních v údivu či rovnou hnusu krčili rameny.)
Takže další směr úvah. Pohlavní výběr někdy upřednostňuje znaky, které na počátku převládnou náhodou, a pak se šíří na principu kladné zpětné vazby (pávice upřednostňuje páva, který se líbí ostatním pávicím, protože to znamená, že i její synové dokáží snáze předat své geny). Preference ale mohou vznikat i na základě vizuální podobnosti s potravou – i o tom jsme už na Science Worldu psali (Vkus samic: Partner jako potrava?).
V podobném duchu se nese právě valentýnský článek na New Scietnistu. Červená barva rtů nás láká prostě proto, že podobně zbarvené je zralé ovoce. Tímto směrem argumentuje V. S. Ramachandran z University of California v San Diegu. Červená jako sexuální atraktor může evolučně souviset i s tím, jak mají zadky zbarvené některé opice. Jakmile se lidé postavili na dvě nohy, bylo prostě třeba „spouštící“ barevnou signalizaci vyřešit jinak. V této souvislosti je zajímavé, že bonobové mají oproti „klasickým“ šimpanzům také červenější rty; na rozdíl od nich se také líbají podobně jako lidé.
Navíc jasná červeň ženských rtů může také signalizovat větší plodnost – svědčí o vyšší hladině hormonu estrogenu (to ale vysvětluje, proč by byli jedinci s rudějšími rty preferováni, ne vlastní zálibu v líbání; naopak u „ovocné hypotézy“ je logické, že se v nás vzbuzuje touhu dotknout se té červené věci ústy).
Jaké jsou další možnosti? Nějaká souvislost s výživou kojením v raném dětství? Nebo snad dokonce tímto způsobem získáváme nějaké informace o potenciálním partnerovi/rce? (Dejme tomu, že by takto šlo naopak odhalit nějaký zápach provázející nemoc a poohlédnout se raději jinde? Na toto téma viz i článek Homo olfactorius: O člověku a vůních).
Zdroj: New Scientist a další
Další náměty:
– Viz i léčivé účinky slin řady živočichů. Snad souvislost třeba s olizováním mláďat?
– Vlci se také zdraví tím, že si olíznou čenichy.
– V této souvislosti snad nelze než zakončit citátem z knihy Spolčení hlupců. Hlavní hrdina Ignácius navštěvuje v kině romantický film a dění komentuje: „Ach bože, teď si ještě ke všemu po těch svých okorunkovaných a hnijících zubech přejíždějí jazyky!“
Viz i starší podobně „kacířský“ článek: Láska jako psychotický blud
Obrázek: Wikipedia, licence GFDL
