Před asi deseti lety se projekt tohoto typu provedl u Galapág, před dvěma lety se chystal experiment ještě větší, nakonec se však neuskutečnil (o ještě starším experimentu viz např. článek o metabolismu oceánů a článek Železem proti globálnímu oteplování). Nyní je cílem moře na jih od Afriky.
Pokud bychom dostali železo trvale do živé hmoty, zvýšil by se objem planktonu, který lape z atmosféry oxid uhličitý. Část uhlíku uloženého do živé hmoty by navíc byla nakonec pohřbena na dně oceánu. Společnost Planktos hodlala pokus u Galapág financovat právě z obchodování s uhlíkovými emisemi.
Nicméně to není tak jednoduché, protože železo má tendenci z metabolismu vypadávat. I když se do oceánu nasype v nějaké dobře zpracovatelné formě (nějaký dvojmocný komplex apod.), stejně má tendenci se oxidovat na nerozpustné trojmocné sloučeniny a klesnout do hlubin. Dosavadní experimenty proto měly výsledky jen velmi dočasné, proč to ale nezkusit znovu.
Britsko-německo-indický tým se nyní chystá do oceánu nasypat až 20 tun síranu železnatého (hydrát znám jako zelená skalice, viz obrázek). Projekt vede Victor Smetacek z německého Alfred Wegner Institute. Některé eko-aktivistické skupiny sice proti akci protestují, projekt má ale podporu německého ministerstva životního prostředí a není ani v rozporu s mezinárodními úmluvami o využití mezinárodních vod.
Teprve podle výsledků pečlivě kontrolovaného experimentu se ukáže, zda lze takto postupovat i ve větším měřítku a na komerčním základě, tj. například zda a jak lze zúrodňování oceánu navázat na obchod s uhlíkovými offsety.
Druhým efektem by mohl být i příznivý dopad na populace ryb, které jsou mnohde zdecimovány nadměrným rybolovem. Vědci proto budou sledovat zejména vývoj množství krillu (drobní korýši živící se planktonem, kteří se naopak stávají potravou ryb).
Zdroj: New Scientist a další
