Není to tedy záležitost vzhledu, ale „funkčnosti“. Je sice pravda, že živé organismy se od neživých věcí liší i nějak „tvarově“, tím se ale právě nevysvětluje zpracování informace v mozcích lidí od narození slepých.
Alfonso Caramazza, vedoucí laboratoře kognitivní psychologie na Harvardu, provedl právě tohle. Požádal od narození slepé lidi, aby mysleli na určitou věc, a přitom jim snímal mozkovou aktivitu pomocí MRI. Ukázalo se, že rozdělení na různé třídy objektů je zde stejné jako u lidí vidících, je tedy zřejmě „zadrátováno“ už od narození. Různé objekty mají prostě přiřazeny různé operace zpracování.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky:
– V této souvislosti vyvstává ale celá řada otázek: Odlišovat živé a neživé věci nedává (evolučně) úplně smysl, logičtější by bylo rozlišování (např.) predátor/potrava/sexuální partner/všechno ostatní. Proč rozlišovat stonožku od křemene? Nicméně to funguje takhle.
– Několikrát jsme zde psali o intencionalitě, mj. ve vztahu ke existenci náboženství (Dawkinsův Boží blud: Náboženství a intencionalita). Pokud věříte, že v kamenech se skrývají duchové nebo že kameny jsou živé, budete je také zpracovávat v části mozku pro „živé“ objekty? A naopak, co když si myslíte, že třeba stromy živé nejsou? (Na pohled se nepohybují, leda snad pasivně větrem; a nakonec když o nich uvažujeme, skutečně jim nemusíme přikládat úmysly.). Máme v mozku rozdělení na moduly nějak relativně napevno, bez ohledu na své aktuální přesvědčení? (Co obrázky humanoidních robotů apod.?)
– Existují samozřejmě i ještě specializovanější moduly, např. ten pro zpracování lidské tváře.
