O mnohdy zavádějících představách, která máme o Velké čínské zdi, se zde již psalo: Paradoxy Velké čínské zdi
Doplňme ještě několik dodatečných výkladů.
– Samotný koncept zdi-hradby byl v Číně zcela tradiční. Opevněné byly prakticky veškeré čínské vesnice a v historické době i každé město. Zeď pak prostě odpovídala představě stejným způsobem ohraničit i stát jako takový. Jejich budování bylo ovšem do značné míry chaotické, od období Válčících států po dobu Mingů. Dnešní podoba je převážně z období Ming (nikoliv Chan, jak se často uvádí), ale současně je to „kočkopes“ – co se zachovalo, co se opravilo…
– To, jak byla zeď účinná proti nájezdníkům ze stepi, je celkově sporné. Právě proto, že stavby zdí fungovaly do značné míry chaoticky, bylo hradbu obvykle možné nějak objet. To ale zase neznamená, že by útočícím nomádům nekomplikovala vojenské operace. Budování (a ještě více udržování) zdi ovšem stálo zdroje, které mohly být použity např. na výcvik armády nebo podplácení stepních náčelníků. Jaké využití zdrojů by bylo efektivnější – to je otázka, kterou lze bohužel jen obtížně nějak zodpovědět empiricky. Samozřejmě, že čínští císaři se v různých dobách snažili i o přímou kontrolu nepřátelského území, zeď nebyla jediným prostředkem (s tím, že třeba za Kitanů nebo mongolské dynastie Juan to celé fungovalo ještě úplně jinak).
– Způsob budování zdí se nicméně v průběhu dějin vyvíjel. V nejstarším období mívala zeď podobu udupaných hliněných náspů, eventuálně obložených dřevem, podobně jako se dnes podomácku provádí betonování. V další fázi, přibližně od období Chan, se začalo používat i zdění nasucho, především tam, kde byly zdi posunuty na sever do pouště Gobi; zde byl kámen prakticky jedinou dostupnou surovinou. V době Mingů se začaly ve velkém používat i pálené cihly, což dovolovalo vybudovat technicky podstatně dokonalejší výtvor s různými věžemi, místnostmi atd.
– Zeď mnohdy fungovala jako demonstrace síly navenek, jako „investiční projekt“ (obdoba mostu odnikud nikam), kde se různě utápěly zdroje, když na to zrovna bylo. Měla různou podobu podle okamžité módy či preferovaných inovací. Na mnoha místech není lineární, ale vybíhají z ní na obě strany vedlejší „ramena“. Někde existovaly i před ní vysunuté pevnosti (kde ale údajně nikdo nechtěl moc sloužit a už vůbec ne bojovat a byla tendence se při první příležitosti vzdát). Někde se střílny budovaly na obou stranách, jinde jen na straně vnitřní (výhody a nevýhody obou přístupů jsou zřejmé). Schodiště umožňující dostat se na ochoz obvykle stála jen zevnitř, na vnější straně bývala vymýcena vegetace.
– Nakonec by se hlavní vojenský význam dal zřejmě přirovnat spíše k silnici než k hradbě. Zeď byla často v neprostupném zalesněném či křovinatém terénu, rozbahněném, v zimě zasněženém, mnohdy na strmých svazích. Bez ohledu na to ale udržovaná zeď mohla fungovat jako stále prostupná komunikace umožňující rychle přesouvat jednotky sem a tam.
Zdroj: Stephen Turnbull: Velká čínská zeď, Grada, 2008
Velká čínská zeď na Wikipedia.cz
Obrázek: zdroj Wikipedia, licence public domain
