Po nějaké době se na ScienceWorldu podíváme na knihu spadající do oblasti beletrie. Stephensonova Rtuť by se ovšem stejně dobře dala chápat jako historický exkurz do doby vzniku novověké vědy.
Neala Stephensona je zvykem řadit do škatulky kyberpunku. Když kyberpunkoví autoři píší o historii, rádi si hrají s možností, že by se idea počítače zrodila mnohem dříve. Ukázkovým příkladem je v tomto ohledu Mašina zázraků (o Babbageovi) od Sterlinga a Gibbsona, Stephenson se ovšem vrací do ještě dávnější minulosti. Nemohl by třeba počítací stroj sestrojit už Leibniz? A to nikoliv kalkulačku, ale skutečně řešič obecných problémů používající formalizovaný jazyk? Skutečně se zde sepisují atomické výroky očíslované prvočísly, výroky složené jsou pak jejich součinem atd. A protože se nacházíme kolem roku 1700 a parní stroj teprve nesměle začíná, šlo by tehdy spíše o automatizovaný systém poháněný spíše silou vody, kde by se výpočty měly realizovat pomocí pohybu kuliček. A nemůže nedojít ani na umělou inteligenci: Hrdinové diskutují o povaze vědomí či svobodné vůle (to je zase navázáno i na teologické spory, kdy puritáni svobodnou vůli spíše odmítali a zastávali predestinaci) v souvislosti s tím, zda se v tomto ohledu může člověku rovnat stroj. Narážkou na počítače může být i jméno jedné z hrdinek, krásné a inteligentní špionky Elisy. Mimochodem, Elisa pochází z fiktivní země Qwlm, jakéhosi ostrova u britských břehů, kde se mluví keltským jazykem.
Od autora Kryptonomiconu lze čekat také posedlost šiframi. Zde je to na místě, vždyť krátce předtím přišla královna Marie Struartovna o život právě proto, že agenti královny Alžběty přečetli její šifrované dopisy. Autor jde tak daleko, že jeho hrdinka dokonce jisté dopisy píše ve „viditelném“ textu, která dává smysl a má zmást. Z viditelného textu se pak podle rafinovaně zvoleného klíče (jímž je vždy číslo hexagramu z čínské Knihy proměn – Itingu) teprve vytváří šifrované sdělení. Stephenson je nicméně ke čtenáři natolik ohleduplný, že i skrytý text je zde přímo vypsán; ostatně v českém překladu by to jinak už nefungovalo, nebo by se překladatel musel skoro zbláznit.
Jedním z hrdinů knihy je Newton – a nevychází z příběhu příliš dobře. Kde je Newton a Leibniz, tam dochází i k popisu vzniku kalkulu. Zde je v textu obsažena řada rafinovaných narážek, kdy hrdinové třeba hledí na chaluhu v Temži, načež začnou uvažovat, že její vlnění v prostoru je vlastně obdobou pohybu v čase – už je jasné, že se schyluje k objevu derivací (respekty fluentů/fluxí, jak se tomu říkalo v tehdejší terminologii). Newton se ovšem převážnou většinu knihy více než matematice věnuje biblické knize Zjevení a alchymii – odtud i název Rtuť, míněno spíše alchymistická substance než reálný prvek. Zcela reálně se zde ovšem rtuť objeví v roli léku na „francouzskou nemoc“ – syfilis.
Kniha je doplněna i „diagramy“ a „nákresy“, v jednom z nich např. Newton geometricky odvozuje, proč platí, že gravitační sílu si u kulového tělesa můžeme představovat jako působící z jeho středu. I to je pozitivní oproti klasickým románům, opravdu se jedná o přechod mezi beletrií a pop-vědou. Jiné výroky nutí k zamyšlení, když Newton prohlašuje, že nic není v kalkulu, co by už předtím nebylo v geometrii (je to tak? respektive jak tomuto výroku rozumět?).
Kromě matematiky se vznik moderní vědy demonstruje i na astronomii a fyzice (objev gravitačního zákona, optika – o ní napsal knihu i Newton). První novověcí vědci – v tehdejší terminologii „přírodní filozofové“ (ostatně viz název stěžejního Newtonova díla Matematické zákony přírodní filozofie) ještě nejsou svázáni různými etickými omezující předpisy, takže zvířata bez mrknutí oka pitvají zaživa a na těle lidí se vyřádí po smrti. Jiní se zase pokoušejí konstruovat létací stroje.
Nakonec řadu zajímavých informací se člověk dozví i o dějinách medicíny – dojde na poslední morové epidemie, přežívá pouštění žilou, které zprovodí ze světa i Karla II. (Údiv nad pouštěním žilou), provádějí se první operace močových kamenů (již tenkrát celkem bezpečná, ovšem s nikoliv nepodstatnou výhradou – umíralo se na šok z bolesti, a tak mnozí raději na nemoc zemřeli, než aby zákrok podstoupili).
A nakonec je příjemné dostat se v ději i k dalším historickým událostem, tentokrát bez vazby na dějiny vědy. Staneme se svědky třeba největšího požáru Londýna (Jeden z největších požárů všech dob) nebo tureckého obléhání Vídně (Co by, kdyby… roku 1683 Turci dobyli Vídeň). Angličané právě na Holanďanech dobývají Nový Amsterodam, v Paříži vládne Král Slunce a obchodníci prohlašují, že Anglie je příliš konzervativní na to, aby v ní někdo pil čaj…
Samozřejmě, není to úplně čtení na dobrou noc, vždyť jde o bichli o rozsahu cca 1200 stran. A na konci čtenář, který nestudoval záložky, zjistí, že se pročetl stejně jen na konec prvního dílu celkem třídílného „barokního cyklu“; další díly mají v češtině vyjít rovněž. Nicméně: zatímco překlad předcházející Stephensonova díla, Kryptonomiconu (o Turingovi) byl značně zmršený, Rtuť se čte po této stránce dobře. Navíc řada formulací vysloveně nadchne, neboť jde o stylistické perly.
O knize na stránkách vydavatele (Talpress)
