Student World

Dobrovolníkům z řad věřících předkládal tvrzení se silným náboženských obsahem („Bůh zasahuje ve světě“, „Dojde ke vzkříšení“, „Ježíš byl syn Boží“). Ať už s nimi dotazovaní souhlasili nebo ne – mezi dobrovolníky byli křesťané, judaisté i muslimové – předpokládalo se, že reakce se nějak projeví na mozkové aktivitě.

Pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) se opravdu podařilo identifikovat několik takových aktivovaných oblastí. Nikoliv překvapivě se ukázalo, že jde o oblasti, do nichž se lokalizuje také „teorie mysli“, tedy naše uvažování o ostatních lidech či jiných živých tvorech, kterým přisuzujeme vlastní myšlení, cíle a záměry (například o padajícím meteoritu uvažujeme obvykle jinak).

Rovněž nikoliv překvapivě jde o oblasti lidského mozku, které se podle všeho vyvinuly velmi nedávno; šimpanzi mají teorii mysli nejspíš jen ve velmi omezené míře, takže i jejich náboženské projevy (dešťový tanec) jsou sporné, vyvinuté spíše v zárodku. Nevíme přesně, jak rozvinuté byly tyto projevy u neandrtálců (viz článek zde).

Z tohoto hlediska lze pak vznik náboženství vysvětlit prostě jako vedlejší efekt. Máme mozek konstruovaný tak, abychom mohli přemýšlet nejen o normálních materiálních objektech (věcech), ale i o úmyslech, modelech cizích myslí. Bez toho bychom nebyli schopni pořádně interagovat s jinými lidmi, například je různě šidit nebo naopak jejich podvody prohlédnout.

Náboženství pak znamená, že takové úmyslné (intencionální) chování začneme přisuzovat třeba přírodním jevům nebo zcela abstraktním bytostem, duchům, bohům apod. O tomto mechanismu jsme psali např. v článku Jak si lidský mozek vytváří nadpřirozeno. O otázkách intencionality viz také tento článek.

Zdroj: New Scientist

autor Pavel Houser